Historie obce

První písemná zpráva o existenci osady, ležící 8 km severozápadně od města Vizovic, pochází z roku 1446. Náležela tehdy k lukovskému panství Jiříka ze Šternberka. Šternberkové zde vládli do konce 15. století. Do paměti hrobických se zapsali i jiní lukovští páni, zejména Nekešové z Landeku, z nichž Jan mladší (+ 1568) koupil ve vsi pozemek pro výstavbu bratrského sboru (odtud údajně odvozen název trati "na Zboře"). Součástí lukovského panství byly Hrobice trvale až do zániku patrimoniální správy v roce 1848.

Trvale žijící obyvatelstvo

Počet obyvatel v naší obci k 1.1.2023  je 467, z toho 248 žen, 219 mužů. 

Heraldika

Nejspíše z konce 18. století pocházel dnes nezvěstný typář obce, do jehož pečetního pole byl vyryt strom se třemi větvemi a velkými listy, velmi primitivního provedení. Mezi větve a po stranách kmene stromu byly umístěny majuskulní iniciály, tvořící zkrácený název obce (HROB). Toto pečetidlo bylo používáno ještě v roce 1820. Z té doby se zachovalo několik jeho otisků. Obraz stromu (opis OBEC HROBIC) obsahuje rovněž mladší mosazné pečetidlo, ještě v roce 1947 chované ve sbírkách holešovského muzea.
Strom z obecních pečetí nelze spolehlivě identifikovat, autor návrhů nových obecních symbolů Hrobic zvolil proto motiv pro obec a okolí nejcharakterističtější dřeviny - švestky. Tento motiv, v podobě dvou větví s listy a plody přirozených barev, přechází v šíp, přeložený zlatým lukem (připomínka rodu Nekešů z Landeku - v modrém štítě stříbrný kentaur s nataženým lukem v rukou), kompozici dotvářejí tři zlaté osmihroté hvězdy v hlavě štítu (připomínka rodu Šterberků - v modrém štítě zlatá osmihrotá hvězda). Symboly, převzaté z erbů nejvýznamnějších lukovských pánů, tak prezentují někdejší příslušnost osady k lukovskému panství, výsledkem je pak zcela originální znak obce.
Zjednodušený návrh obecního praporu vychází z předpokládaného návrhu hrobického znaku, dle zásad a zvyklostí vexilologické tvorby.

Miroslav Pavlů, heraldik

Historie obce podrobněji

Samostatná katastrální a politická obec Hrobice leží na kopci ze Slušovic do Lukova, v podhůří Hostýnských hor, deset kilometrů severozápadně od Vizovic a patnáct kilometrů severovýchodně od Zlína, v nadmořské výšce 350 - 441 metrů. K poslednímu sčítání obyvatel žilo ve vesnici necelých 500 obyvatel ve 148 domech. Poprvé se o obci hovoří roku 1446 v zemských deskách kraje olomouckého. Některé prameny sice uvádějí existenci osady již v roce 1376, ale to není věrohodně podloženo.
Název obce, ležící v podhůří Hostýnských vrchů, není odvozen - jak by se zdálo na první pohled - od slova hrob, nýbrž vznikl přidáním přípony -ice k osobnímu mužskému jménu Hrob a znamená ves lidí, kteří byli poddáni svému pánu Hrobovi.                                    Existuje sice verze, podle níž dostala ves název po jamách a výmolech, kterých bylo v okolí hodně, je však jen velmi málo pravděpodobná. Takové zdůvodnění názvu pochází z Moravské vlastivědy vydané v roce 1907, lukovské kroniky i dalších pramenů.
Ve druhé čtvrtině 16. století začali do kraje pronikat potomci valašských kolonistů, kteří přišli z rumunského Sedmihradska. Dělo se tak v době, kdy katolictví bylo na ústupu a šířily se reformační církve, jejichž příslušníky se Valaši stávali. Tento fakt ostatně potvrzuje skutečnost, že v l6. století byla téměř celá hrobická osada českobratrského vyznání. V roce 1564 například Čeští bratři koupili ve vsi zahradu a zbudovali v ní sbor. Jan Nekeš z Landeka, majitel lukovského panství, pod něž ves vždy patřila, koupi potvrdil a sbor osvobodil od všech dávek. Náboženské nepokoje té doby a valašské povstání však zasáhlo osudově do této části země. V hlášení hraběte Rottala se píše o 141 popravených Valaších, mezi nimiž bylo i pět hrobických občanů. "Fojt Martin na kolo dán, Jan Martík byl sťat, Mažík byl oběšen, Daněk Přešívka byl sťat a čtvrcen a Václav Zezulka na kolo dán", stojí v hlášení. Většina obyvatel Hrobic utekla do Uher, ostatní byli pověšeni kolem cest. Tenkrát zanikl i hrobický českobratrský kostel, který s největší pravděpodobností lehl popelem. Později byla ves osídlena katolickým obyvatelstvem a přifařena ke Slušovicím.
Podle údajů hradního urbáře lukovského hradu z roku 1631 měly Hrobice v té době usedlých gruntů, v polovině 17. století je uváděno 12 gruntů a 5 hoferů, to je lidí, kteří neměli svůj majetek ani obydlí. Ve druhé polovině 19. století dochází k nárůstu dobytkářství, zejména chovu skotu, rozšiřuje se ovocnářství, hlavně pěstování švestek.

V Moravské vlastivědě z roku 1907 jsou charakterizováni obyvatele Hrobic takto:
"Největší část obyvatelstva jsou tzv. "křiváčkaři", kteří roznášejí po světě křiváčky (kudly) v nošačkách. Sami jich nedělají, ale kupují je na Vsetíně na "prostředním šenku" na kopy, kam je Valaši přinášejí na prodej. Po městech a městečkách moravských o každém trhu výročním i týhodním a na poutních místech o každé pouti vždy některý křiváčkář své zboží rozloženo má na plachtě na zemi prostřené, ve Vídni a v Brně po celý rok jich několik chodí po domech a po hospodách s košíkem nožů a křivákův a jalovcových dýmek. Roznášejí také "žebérka" (dřevěné trysky k dýmkám jalovcovým tak zvaným "kokoškám"), která platí kopu po 6 - 10 kr." Toto hodnocení je však tendenční. Zeměmdělská výroba byla dominantním způsobem obživy. Posléze docházelo k vyjíždění za prací do vzdálenějšího Zlína, kde se rozrůstaly Baťovy závody.
Po 1. světové válce se dostal majitel lukovského panství hrabě Seilern do potíží, které ho přinutily prodávat vzdálenější pozemky. Tak byla například prodána i část Nové Dvory, která leží pod hrází slušovické přehrady a dnes je rovněž součástí Hrobic. V roce 1933 odkoupila hrobická singulární společnost také část lesů lukovského velkostatku.
Do roku 1890 byly Hrobice přiškoleny do Slušovic, v témže roce však byla nákladem 6425 zlatých vystavěna holešovským stavitelem Fišerem nová jednotřídní škola. Po čtyřiceti letech byla přistavěna druhá třída se sociálním zařízením, kabinetem a cvičnou kuchyní. V roce 1912 započala stavba zkušební přehrady v údolí Janůvky, tehdy však dílo ještě nebylo realizováno. To se podařilo v témže místě až o 60 let později. Nová zděná zvonice, která prošla v roce 1993 rekonstrukcí, byla postavena na dolním konci v roce 1913. K elektrifikaci Hrobic došlo v roce 1936.
Po 2. světové válce byl v obci ustaven Místní národní výbor a v roce 1947 postavena budova jeho úřadovny. Nedobrovolně byli hrobičtí sedláci kolektivizováni v roce 1959. Vzniklo družstvo, které se později stalo součásti JZD Slušovice. Koncem 70. let došlo rovněž k integraci Hrobic pod obec Slušovice, proto byla například v obci zrušena škola.
V roce 1990 se v obci uskutečnily komunální volby a opět byla vytvořena vlastní samospráva. Za starostu zvolilo obecní zastupitelstvo Františka Ulricha, který byl ve funkci potvrzen i ve volbách v roce 1994 a 1998.                                                                                   V současné době, tj. od r. 2002, je starostou obce Ing. František Gajdošík.                               
V první polovině devadesátých let prošly generální opravou všechny veřejné budovy. Nejprve došlo na budovu obecního úřadu, kterou obec převzala od Slušovic ve zdevastovaném stavu. Posléze byla opravena historická zvonice, postavena nová kaple Panny Marie Sedmibolestné s parkovou úpravou okolí, následovala generální oprava bývalé školy, v níž je dnes mateřská škola.
V roce 1995 byla ukončena adaptace a nadstřešení hasičské zbrojnice. Kolem všech opravených objektů došlo k rozsáhlým úpravám veřejné zeleně, o kterou pečuje obecní úřad.
Po osamostatnění obce se podařilo odkanalizovat druhou polovinu obce, zahustit energetickou síť a v roce 1996 dokončit plošnou plynofikaci obce, včetně budovy MŠ a OÚ. V roce 2003 byla provedena generální oprava zvonu a elektromechanických částí zvonice a na podzim téhož roku vyrostlo za budovou obecního úřadu dětské hřiště.

Bývalé vzdělávací středisko Pozemních staveb Zlín, vystavěné nad obcí, přebudoval Okresní úřad ve Zlíně na Ústav sociální péče (nyní Domov na Dubíčku). V roce 2004 bylo vybudováno víceúčelové hřiště. Areál Na Dubíčku se stal v roce 2007 majetkem obce a bylo zde vybudováno nové sociální zařízení a postupně prochází celý areál modernizací. V roce 2007 proběhla v mateřské škole generální oprava kuchyně a v roce 2012 výstavba nového sociálního zařízení. Během let 2010 - 2013 se v obci zrekonstuovaly chodníky. V roce 2010 obec koupila od Zlínského kraje pro Domov na Dubíčku již nepotřebný  "Okál" a v letech 2010 a 2011 v něm vybudovala tři byty pro sociální bydlení.
Obec má vypracovaný a schválený vlastní územní plán.